Kostarika, druhý pobyt
Po návratu z Nikaraguy jsme navštívili nejvíce vzdálený národní park v Kostarice: Útočiště The Cano Negro.
Řeka krokodýlů
Národní park Cano Negro se nachází jen hodinu jízdy autem na jih od jezera Nikaragua a je tak nejodlehlejší národní park na Kostarice. Je zde velmi dobrá příležitost k pozorování kajmana brýlového. Jako dopravní prostředek byla vybrána opět loď. Po asi půl hodině jsme si uvědomili, že nás je jen 15. Vedl nás opět náš přítel Klaus Vogel, jehož ornitologické nadšení začalo mnohem dřív před nástupem do naší lodi. Střední Amerika je domovem tří druhů krokodýlů: krokodýla amerického (Crocodylus arcutus), krokodýla mexického (C. moreletii) a kajmana brýlového (Caiman crocodilus). Spatřili jsme před námi kajmana brýlovýho. Heiko chtěl vyzkoušet, jak bude reagovat na člověka. Velmi pomalu, aniž by strašil zvíře, se plavil směrem k hnědým vodám. Když byl pouhých 50 cm od hlavy zvířete, tak se kajman ukázal jako ve zpomaleném filmu. Heiko se snažil navázat vizuální kontakt pod vodou, ale marně, byla kalná. Reakce kajmana potvrdila vědecké závěry: pouze kajman černý (Melanosuchus niger) představuje pro lidi nebezpečí. Ostatní druhy jsou pro člověka neškodné.
Na břehu jsme viděli kromě mnohých druhů ptáků (Klaus by byl potěšen, kdyby nečekal na břehu na nás) některé druhy želv (Trachemys scripta). Jejich snáška spadá do období sucha (prosinec - květen), samice zahrabou až 25 vajec, na slunci osvětlených místech v hloubce 15 cm.
Strategie přežití v lese
Poslední dvě noci jsme strávili na Kostarice v Lodge Volcano Tenoria. Zde jsme chtěli konečně vidět slavné visuté mosty v deštném pralese a dozvědět se o jeho ekosystému. Místní biolog nás provázel džunglí a vysvětloval nám strategii přežití rostlin. Strategie č. 1: Strom se snaží s pomocí "přátel" (dalších rostlin) obrátit ke světlu. V deštném pralese jde vždy o boj o světlo, vodu a živiny. Strategie č. 2: Bez "přátel": strom má hladkou kůru, která se pravidělně olupuje v dolní části, aby se zabránilo usazování dalších rostlin a roste sám a rychle na světle. Strategie č. 3: Použije své "přátele": vezme epifity rostoucí na jiných rostlinách. Strategie č. 4: Vyrůst a natáhnout své kořeny. Nejslavnější příklad je pravděpodobně vinná réva. Strategie č. 5: Vyrůst rychleji než ostatní, ale uvnitř zůstat dutý, což šetří čas. Strategie č. 6: Přerůst jinou rostlinu. Pro každou strategii jsme viděli bezpočet příkladů, a tak jsme se začali dívat na deštný prales novou optikou. V džungli má všechno svůj důvod a význam: barva, tvar, díry v listech, atd. Tato znalost je potřebná při procházce v pralese. Na druhou stranu jsme bohužel viděli jen málo zvířat. Našli jsme pouze noční jedovatou zmiji (Bothriechis schlegelii). Právě díky ní každým rokem umírá na Costa Rice víc a víc lidí. Náš průvodce nás varoval: kdo je jí kousnut, tak by měl vyhledat lékařskou pomoc do 3 hodin. Ale nejbližší lékař je vzdálen 4 hodiny!
Kostarika - centrum žraločích ploutví pro asijskou kuchyni
Díky naší spolupráci se Žraločí ochranářskou organizací v Německu (www.sharkproject.com), nám poskytl jejich vedoucí, Gerhard Wegner kontakt na kostarického aktivistu- Randalla Arauza, který nám dal hodinový výklad o ochraně žraloků. Randall navrhoval možnosti ochrany žraloků i pro švédskou královnu nebo amerického prezidenta Baracka Obamu. Randall nám také sdělil, že kdybychom chtěli, můžeme s ním okamžitě odjet do sídla jeho organizace (www.pretoma.org). Randall měl totiž fenomenální myšlenku, že rybáři musí být v souladu s právními předpisy platícími pro vyplavení ryb a žraloků. Randall byl prostě třída!
