Nikaragua
Jezero Nikaragua má mnoho zvláštností a je stále relativně neznámé. Proto jsme cestovali ze severu Kostariky přímo na jih až k němu.
Fronta na hranicích s Nikaraguí
Uprostřed ničeho se objevil domek s vojáky a náhle jsme byli podrobeni kontrole. Každý musel ukázat pas a oni si opsali jeho údaje. Druhý voják prohlásil seznam za neplatný, znovu kopíroval naše údaje a byli jsme nuceni zaplatit vstupní poplatek, ale pouze v dolarech. Klausovi příroda nabídla ornitologicky krásný zážitek: skupina nejméně 50 malých papoušků letěla do pole a dováděla v trávě. Heiko objevil přibližně 2 m dlouhého hada na stromě. Po krátkém studiu knih o toxicitě, se rozhodl na hada podívat z blízkosti. Lezení na strom nevypadalo elegantně, ale bylo efektivní. Hada stihl identifikoval jako Spilotes pullatus, ale on začal hned ustupovat výš. Pohyb hada od Heika nebyl považován za útok, jak je psáno v knihách jako typické pro tento druh. Bylo jasně vidět, že had musel být právě po jídle, protože jeho tělo bylo výrazně ztloustnuté.
Zatím co jsme vybavovali pohraniční formality, jsme šli dál. Loď se plavila řekou, která se vlévala do jezera Nikaragua. Slunce pomalu zapadlo a po další hodině plavby náš tým dosáhl souostroví Solentiname, kde jsme byli ubytování.
Žijí nějací žraloci v jezeře Nikaragua?
Jakmile byl spozorován první žralok v jezeře Nikaragua, tak se předpokládalo, že se bude jednat o jediného sladkovodního žraloka. Později vědci zjistili, že se zřejmě stěhoval zpátky do moře. Protože žraloci jsou obecně považováni za nebezpečné, lidé tady systematicky zničili žraločí populaci. Když jsme poprvé skočili do temných vod jezera, měli jsme trochu strach, protože byla prakticky nulová viditelnost. Ale když se do síťe chytil první cichilid, tak všechny myšlenky na krokodýly a žraloky byly pryč. Lovecký pud je přeci jen silnější než strach.
Na břehu malého ostrova jsme spatřili několik druhů ryb, které byly později vyfoceny. Pak jsme navštívili nedaleké vesnice a podívali se na umění řezbářské práce, kterou na souostroví přivedl kněz Ernesto Cardenal s cílem vydělat nějaké peníze. Dokonce jsme měli možnost navštívit domov Ernesta, kde zůstává, když cestuje na souostroví Solentiname. Ernesto Cardenal je katolický kněz, básník a bojovník za svobodu, který byl nominován v roce 2005 na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho dům nás fascinoval svou jednoduchostí, tak jak nás fascinovaly jeho závěry o jednoduchém životě. Na zpáteční cestě jsme objevili baziliška, který tiše seděl na stromě.
Náš tým se rozdělil: Někteří se chtěli porozhlédnout po krajině, někteří byli více zaujatí vodou. Přímo před Lodge (Casitas Espanola Lodge) jsme připravili 5 m dlouhou síť do vody. Ryby byly vyděšeny k smrti a následně chyceny do sítě. Výsledek byl ohromující: nejméně 100 ryb bylo během několika sekund v síti! Méně ohromující bylo následné jednotlivé oddělávání ryb ze sítě. Ale fungovalo to. Jedna přibližně 30cm dlouhá hlaváčovitá ryba měla výhodu. Snědla ze sítě jednu rybu po druhé, dokud jsme ji neulovili my.
