Galapágy - Ostrovy
Nejen pro biology jsou Galapágy stále považovány za vysněnou destinaci. Byli jsme zvědaví, jak tento ráj vypadá teď.
V říši Darwinových pěnkav
Na scénu po příletu na malé letiště Baltra/Galapágy určitě nikdy nezapomenem: Klaus (tentokrát tam byl) měl slzy v očích, když vystoupil poprvé z letadla na Galapágách. "Můj životní sen, že budu jednou na Galapágách, se stal skutečností!" Většina z nás to cítila stejně. Ostrovy vzhledem k jejich historii a osobě Darwina v nás probudily extrémní emoce. Tento přírodní ráj se musí vypořádat s více než 100 000 návštěvníky ročně. Má však svou strategii: 100$ při vstupu do Národního parku Galapágy a 36$ při opuštění ostrovů. Při každé prohlídce musí být přítomen průvodce.
Cesta byla naplánována na 7 dní/6 nocí a stála kolem 3000€ bez zpátečního letu. Galapágy jsou tedy drahá a exkluzivní destinace, ale když se na to podíváme s odstupem, stálo to za každý cent. Na cestě do hotelu jsme se zastavili v jedné lokalitě pozorovat obří zvířata a viděli jsme velké Galapážské želvy. Zjistili jsme, jak hlasitě mohou naříkat! Tady proběhlo i naše první setkání se slavnými Darwinovými pěnkavami.
Vybrali jsme si hotel Silberstein na ostrově Santa Cruz (www.hotelsilberstein.com) a můžeme ho vřele doporučit. Potápačské centrum Scuba Iguana (www.scubaiguana.com) se nachází přímo v Puerto Ayora kousek před Darwinovým centrem. Majitel potápěčského centra Mathias Espinosa je také skvělý fotoreportér posádky BBC na Galapágách.
První pohled pod vodu
Náš tým se musel bohužel rozdělit na šnorchlery a potápěče. Šnorchleři měli na svém programu více venkovních oblastí, které jim potápěči často záviděli. Potápěči zase měli možnost navštívit různá místa, která jim nabízela nejrůznorodější faunu. V dopoledních hodinách musíte na Galapágách dodržovat pevně naplánovanou trasu. Ve čtvrtek jsme museli náš první ponor absolvovat na východním pobřeží Santiaga. Maximální doba ponoru je vždy omezena na 60 minut.
První pohled pod vodu je vždy nejvíc vzrušující. Nebyla zcela čistá, byla slabě nazelenalá, ale výskyt ryb byl fenomenální. Obrovská hejna žlutoploutvých (Prionurus laticlavius) plula přes útes. Nebylo zde mnoho korálů, ačkoli se ostrovy nachází přímo na rovníku. Ale chladné klima z Antarktidy přináší studenou vodu, která se mísí s teplým rovníkovým proudem. Výsledkem je neuvěřitelný nadbytek živin, což vede k vysoké hustotě planktonu a tím dochází k enormnímu výskytu ryb. Nevýhodou je omezená jasnost resp. viditelnost pod vodou. Před námi na dně odpočívá pět druhů žraloků bílých. Každý se snažil svým fotoaparátem udělat ten nejjasnější snímek. Během přestávky mezi ponory byly měřeny parametry vody: 27 °C, 47,6 mS/cm, pH 8,5, KH 6 ° dKH, Ca 360 mg/l, Mg 1140 mg/l (GPS Daten: 0°27´52"S / 90°18´32"W).
Druhý den potápění jsme jeli z místa startu na sever Santa Cruz asi 20 minut lodí. Při ponoru jsme konečně viděli krásné ryby čeledi Pomacanthidae, některé velké rejnoky a mnoho čtverzubcovitích. Objevil se také žralok černocípý, který kolem nás třikrát zakroužil a pak kupodivu zmizel. Mohli jsme vidět také některé krásné korálové formace. Na konci ponoru, když už jsme čekali na loď, plavala kolem nás pár minut Manta obrovská (Manta hamiltoni). To byl zážitek!
Žraloci byli zdrcující
Bohužel jsme ještě neviděli žraloky, které se často vyskytují v této oblasti. Proto potápěči poslední den změnili svůj program. Vzali nabídku potápění na Gordon Rocks, poblíž malých odlehlých ostrovů Wolf a Darwin. Dva potápěčští mistři nás varovali před tokem, který může být tak extrémní, že se dostaneme do vířivého kruhu. S tímto výhledem jsme šli uskutečnit dva poslední ponory a to pro nás znamenalo i poslední šanci vidět žraloka čeledě kladivounovití. Ponořili jsme se u skály do hloubky 10 metrů a sledovali lachtany při lovu. Zvířata z nás neměla strach a my jsme si vychutnávali sledování jejich kořisti. Pak najednou lachtan vystřelil a chytil rybu. Pohled na mořského lva uprostřed obrovského hejna ryb byl nezapomenutelný, ačkoli jsme tam byli kvůli kladivounovitím žralokům. Ale nakonec, v hloubce asi 25 m byl konečně spatřen. Velká samice s délkou těla asi 3 m.
Vzhledem k tomu, že "normální" čistíci ryby nebyly přítomny, byla pořízena ekologická nika dvou dalších druhů ryb. Koralové ryby (Chaetodon humeralis) a mladistvé císařovité (H. passer) šlo pozorovat při čištění. Vzhledem k nízké viditelnosti se Heiko snažil dostat blíže ke kladivounovi (Sphyrna lewini). Ale když byl 3 m od něj, zmizel pryč z dohledu. Bez ohledu na to, to byl první spatřený kladivoun! Pak jsme se snažili dostat ven ze skály Gordon. Kousek po kousku jsme se probojovávali cestou proti proudu. Proud byl nejsilnější, jaký kdy osobně zažil nejzkušenější potápěč. Někteří potápěči měli mnoho práce s kamerami, a tak se drželi pouze jednou rukou. Uprostřed tohoto víru bylo téměř 15 minut pozorováno mnoho žraloků včetně tří dalších kladivounovitích, ale nikomu se nepovedla dobrá fotografie z blízka. Tento proud pro nás znamenal velkou fyzickou námahu, a tento ponor tak trval jen 45 minut. Nicméně, všichni byli šťastní a odchod nebyl tak těžký.
Mořští leguáni na každém kroku cesty
Samozřejmě, každý se chtěl podívat na slavné Galapážské leguány. Teď, po návratu z potápění, na to byl čas. Vrátili jsme se kolem 16:00 do hotelu a okamžitě jsme šli hledat zvířata. Člověk nemusel hledat dlouho, protože někteří ještěři pobíhali volně po ulicích a v okolí přístavu. Na pobřeží pod stanicí Darwin jsme našli spoustu mořských leguánů (Amblyrhynchus cristatus).
Již na cestě přes duny jsme pozorovali zvířata. Jejich barva a tvar připomínali úchvatné okolní lávové kameny. Ještěrky ukázaly, že nemají žádný strach a byly ochotny se nechat vyfotit z několika centimetrů. Naše šnorchlerská skupina měla štěstí, že mohla pozorovat i plovoucí mořské leguány. Velmi krásný byl kontrast červeného skalního kraba (Grapsus grapsus), který předváděl gymnastické výkony na skalách. Tito kraby žijí pouze na Galapágách a na dvou malých ostrovech v Atlantiku. Jejich barva je do očí bijící a na tmavých skalách vypadá trochu podivně. Jen mladí krabi mají tmavou barvu.
Písečná pláž až k obzoru - konec cesty
Poslední večer jsme zůstali několik hodin až do svítání na nejdelší písečné pláži na ostrovech Tortuga Bay. Po téměř 3 km cestě pěšky přes malebné pouštní krajiny, jsme se dostali na krásnou pláž. Jak už název Tortuga (španělsky želvy) říká, nakladla tam zelená mořská želva (Chelonia mydas) vejce, a to nejen v době, kdy jsme tam byli. Jejich snáška se koná v lednu.
Mořští leguáni vypadají na bílé písčité pláži jako by byli cizí. Běží pod horkým sluncem a nevadí jim, že tudy procházejí náhodní turisté. V zadní části pláže je malý poloostrov, ohraničený mangrovovým zálivem. Tam bylo povoleno koupání a plavání. Ostraha zálivu se ujistila, že nikdo nevěší prádlo na větve stromů nebo se nechystá spáchat jiný trestný čin. I když právní předpisy se někdy porušují, tady je jejich dodržování naprosto nezbytné a pro přírodní ráj na Galapágách budou určitě existovat i nadále.
Návštěva dvou obrovských kráterů (Los Gemelos dvojité krátery) ukončila naši JBL expedici 2012. Na 17 dnů, během kterých jsme získali nové poznatky o akvaristice a teraristice, a viděli krásnou přírodu, určite nezapomeneme. Odnesli jsme si tisíce fotek, které pak musíme protřídit. Všechny zaznamenané údaje a naměřené hodnoty byly převedeny do tabulek. A samozřejmě platí stará dobrá zásada: Období po expedici je obdobím před expedicí. Vietnam 2013 nás už horlivě očekává. Máte i vy zájem? Registrační formulář najdete na první stránce Vietnam- workshop oznámení.
